Nomofóbie - když mobily vládnou

Vzpomínám si, jak dlouho jsem odolávala této éře mobilních telefonů a užívala si, že „mám něco extra" právě tím, že stále nejsem vlastníkem onoho zbožňovaného přístroje. Za čas to již ale přestalo být výhodné - všichni se ptají na vaše číslo, potřebují s vámi naléhavě mluvit a zjišťujete, že bez mobilu to nepůjde. Myslím, že všichni jsme si velmi rychle přivykli a představa „nemobilního" života se nám již zdá zcela odtržená od reality. Je úžasné, jak rychle se tato věc stala naším velmi důvěrný společníkem.Vezměte si jen, kolik podstatných rozhovorů uskutečníte přes mobilní telefon a kolikrát denně jej vezmete do ruky. A jak rádi často zneužíváme toho, že sdělit něco takto nepřímo je o mnoho snazší než to udělat z očí do očí.

Říká se, že všechno má své klady i zápory a u lidských vynálezů je toto patrné na každém kroku. Cokoliv, co je na jedné straně k našemu užitku, může se za čas stát i závislostí či původcem samotné fóbie.

Slovo nomofóbie je zkrácenou verzí slov „no mobile phobia". Pro lidi, kteří tímto strachem trpí, vyvolává jen představa vybití baterie, prostého zapomenutí telefonu doma či prostoru, kde není signál, silnou stresovou reakci. Jako argumenty jsou uváděny, že člověk přece chce být v neustálém spojení se svými blízkými a nechce přijít o nějaký samozřejmě velmi podstatný hovor. Z průzkumů a dotazování mobilních uživatelů dokonce vyplývá, že strachem ze ztráty mobilního kontaktu trpí více než 13 miliónů Britů a odborníci odhadují, že nomofóbie může postihovat až 53 procent uživatelů mobilních telefonů ^{_{zdroj:(www.idnes.cz).}}

Vypnutí mobilního telefonu v kině, divadle či na jiné obdobné události mně sice stále přijde samozřejmé, ale všimněte si, že téměř vždy se najdou tací, kteří toto neudělají. Je to jen náhoda, opomenutí, mimořádná událost, protože má přijít podstatný hovor, nebo prostě strach z nedostupnosti mobilu?

Zhodnocení situace je na každém z nás, občas by ale nebylo špatné zamyslet se nad tím, kdy nám mobily slouží a kdy vládnou. I zde platí, že ten, kdo nás denně provází, je „dobrý sluha, ale zlý pán". Řečeno zcela jednodušše - osvobodit se lze tím, že čas od času dopřejeme i našim mobilům volno. Vlastně i sobě posloužíme tím, že si budeme moci užít chvíle nerušeného klidu a vychutnat si čas strávený s blízkými lidmi.

Dovedete si ještě představit život bez mobilu? Umíte jej vypnout ve chvílích, kdy je opravdu nevhodné, aby vás rušil?