Jak se vyrovnat s rozchodem
psychologie a vztahy
Pokud se někdo nachází ve fázi, kdy je bolest z rozchodu stále aktuální, stává se, že „neví, kudy kam“ a jak žít dál. Snad vám některá z následujících rad pomůže zapomenout na své trápení.
Svěřte se
Možná patříte mezi ty, kteří o svých trápeních mluví jen velmi neradi. Pamatujte však, že sdělená bolest je poloviční bolestí. Klidně si stěžujte, nadávejte, plačte. Vypovídáním se blízkému člověku se vám může v mnohém ulevit a aspoň pocítíte podporu svého okolí.
Zákaz filozofování
Přestaňte se mučit myšlenkami na to, v čem je lepší ten či ta, která vás nahradila po boku bývalého partnera. Přestože v dané osobě žádné klady nevidíte, váš expartner to cítí jinak. Opravdu se jej nesnažte přesvědčit o své pravdě.
Buďte aktivní
Zalézt doma a utápět se v slzách je snad nejhorší možnou strategií. Vezměte kamarády a vyrazte někam do přírody, do kina či naplánujte společný výlet. Pokud si zvládnete vyplnit dny určitými aktivitami, za chvíli zjistíte, že jste vlastně vcelku spokojení a nemáte ani čas na nějaké chmury.
Vynechejte msty
Nesnažte se pomstít partnerovi za to, jak velkou bolest vám způsobil. Svůj vztek neobracejte proti němu, odpusťte si neustálé hysterické telefonáty či návštěvy. Stejně tak se nesnažte najít si za něj okamžitou náhradu s heslem: „Jen ať vidí, že nejsem sám/sama." Ublížíte tak ponejvíc tomu, koho se rozhodnete takto využít a u bývalého partnera to beztak úspěch mít nebude.
Buďte realisté
Nemá význam trávit čas tím, že si budete připomínat vše hezké, co jste s bývalým partnerem prožili. Stejně tak opusťte snění o tom, jaké by bylo úžasné se k sobě opětovně vrátit. Snažte se spíše myslet na aktuální události, na své plány a na věci, na které se můžete těšit.
Nedělejte hlouposti
Nesnažte se utopit svůj žal v alkoholu či jiných návykových látkách. Sice se vám může zdát, že to aspoň na čas odsune vaše potíže, buďte si ale jistí, že je to za vás nevyřeší a že vystřízlivění po propité noci bude jen horší.

Dopřejte si čas
Nechte si dostatek času sami pro sebe. Není přece důležité, kdy si najdete nového partnera a jak dlouho budete sami. Třeba opravdu potřebujete čas na to ujasnit si, co ve svém životě chcete. Nemyslete si tedy, že čas strávený bez partnera je pro vás ztrátou, naopak se z něj snažte vytěžit co nejvíc pozitiv.
Odpusťte
Ano, tohle není snadné. Pokud v sobě však budete pěstovat stálou nenávist, ničemu tím neprospějete. Jen byste se stali zatrpklými a nepřístupnými pro lidi, kteří možná mají sehrát důležitou úlohu ve vašem budoucím životě. Těšte se na věci, které vás čekají a myslete na to, že „vše zlé je pro něco dobré".
Jak se s rozchody vyrovnáváte či jste se vyrovnávali? Myslíte si, že je nejvhodnější nalézt si za partnera okamžitou náhradu? Jaký byl váš nejhorší rozchod a co pro vás do budoucna znamenal? Vidíte jej dnes již z té pozitivní stránky?
-
Co je obsese
-
Tiky u dětí
-
Emoce a chování jako vodopády hormonů - 2.díl - Násilí a stres
-
Emoce a chování jako vodopády hormonů - 1.díl - Láska
-
Časté fobie a jak je léčit
Další podobné články
-
navím co dál01.02.2010 16:48:54GábinaMám dvě malé děti, to druhé osmiměsíční s nynějším manželem.Opouští mne a zažádal o rozvod, se kterým nesouhlasím. Nevím co dál, jsem na MD a nemám kam s dětmi jít.Nechci aby jsme se rozešli. Manžel se mnou již nechce žít pod jednou střechou, byt máme pronajatý.Prý už se delší dobu jen trápí a nic kromě malého ho zde netěší. Vyčítá mi že chci naše manželství zachránit a nejsem schopná připustit, že z jeho strany je to definitivní rozhodnutí.Nejde mi se smířit s tím že spolu nebudeme.
-
Re: navím co dál15.02.2010 04:27:08Lidumidevce zlate, znam to na vlastni kuzi, nejsem ten, ktery te utesi, trva to strasne mnoho let, i kdyz si te najde nekdo jiny, citis tu bolest, ale prece jen clovek netruchli jen sam, ty prvni roky jsou jen na tve zoceleni, protoze mas deti, kterym nemuzes zkazit zivot, to je udel nas zen-matek, ze musime svou bolest odsunout a trochu potesit deti, ktere za nic nemohou, vydrz to, devce, muzi maji radi jen sebe, chvili na nej hezky vzpominej a usinej a probouzej se, udrz si v sobe lasku, kterou ostatni uciti a nekdo jiny te zacne milovat tak, ze budes rada v jeho spolecnosti a tento stary pripad bude jen vzpominkou, napul hezkou a napul tezko unesitelnou, ja vim, ale bude lip, vis, v dobe valek zakusily zeny mnoho let odlouceni bez telefonu a moznosti se aspon dozvedet, co s jejich muzem je, ty uz aspon vis, ze te nechce, neda se s tim smirit, ale deti te podrzi, protoze se budete muset podporit navzajem, modlim se za tebe, vydrz to...
-
-
Zůstat dál?30.01.2010 20:11:02InkaNa Silvestra jsem se dotvěděla, že manžel má milenku. Pouze jsem tuto informaci z něho dostala a ublíženě mi řekl, že se nemohl vyrovnat se smrtí své matky, tak prostě si našel náhradu. Strašně mě to zlomilo ,ale když jsem ji za ní zašla a viděla jsem ji naživo, oddechla jsem si a osvobodila jsem se. Po 23 letech manželství podávám žádost o rozvod, protože paní za kterou mě vyměnil, je něco odpuzujícícho a neforemného. Prostě noční můra a z chlápka, kterého jsem milovala se stal hospodský nostalgický žvanil. Tak jsem ráda, že se z toho dostanu, i za cenu bolestivých ztrát. Prostě nastává válka Roseových. Takže dámy vzhůru hlavu a nebrečte, čas vše spraví.
-
Re: Zůstat dál?15.02.2010 04:46:38Lidumi...jo, tak ti chlapi maji asi stejne moresy, taky mi tohle rekl na Silvestra o pulnoci, jako krasny darek k Novemu roku, az v dubnu dal zadost o rozvod a nez nas v rijnu rozvadeli, uz tamtu davno nemel, zkousel zase jinou, sdobre jste udelala, ze jste to vzala takhle, tomu kdo odejde, je vzdycky lepe nez tomu, kdo zustane, ze...
-
-
těžké vyrovnání22.01.2010 10:36:42MartinaS rozchodem je velice těžké se vyrovnat,hlavně v případě,když se někdo rozejde s Váma,ne vy s ním.Takže ve většině případů máte toho člověka pořád rádi a přejete si s ním zase být:-(okamžité vyrovnání není možné,protože zamilujete se lehce,ale zapomenout je těžší:-(takže nejdřív to řešíte samotou,přemýšlením,slzami kdesi ve své ložnici a promítáte si co hezké jste spolu prožili a jak bude šťastný teď s někým jiným:-(prostě si dáváte bolestivé rány do srdce a říkáte si,že už nikdy nikoho nebudete milovat jako jeho...pak se snažíte jít do společnosti,zapomenout,ale všude kolem se to vlní zamilovanými páry a vy se vrátíte domů a jste zase tam kde jste byli:-(ve své posteli,se zataženými závěsy a brečíte a brečíte a pořád doufáte,že se vrátí,že vám zavolá,napíše....pak vám někoho dohodí kamarádi,jdete na schůzku,ale ve své mysli ho srovnáváte s tím předešlým a je vám zase do breku:-(takže vyrovnat se s rozchodem chce jen vybrečet se kdykoliv to na vás přijde a jenom čekat až čas všechno zahojí a vy budete moct znovu normálně žít,znovu se zamilovat a navždy zapomenout...
-
zatím spolu20.01.2010 20:30:05janaJsem 10let vdaná,1dítě,ale s manželem jsme se před dvěmi lety hodně odcizili a trvá to dodnes.Zjistila jsem totiž,že jsem sice vdaná ale stejně sama co je horší než být sama úplně,protože pocit,že doma někoho máte ale stejně vám nepomůže když to potřebujete je zničující a tak taky vedle sebe jen žijeme a já ho čím dál tím víc nemůžu vedle sebe vystát:-(nemáme nic společnýho,nemáme si co říct,takže nevidím žádnou budoucnost,jen není šance odejít,protože není kam a navíc nás spojují společné dluhy,takže nevidím žádné východisko jen to tady dožít:-(
-
Re: zatím spolu15.02.2010 04:38:35Lidumivis co, najdi si nejakeho konicka, on uvidi, ze nejsi svou naladou na nem zavisla, prijdes treba z aerobiku vesela a rozdovadena a on at si bruci, bud ho to prejde a zacne se vice angazovat doma, nebo se to ukonci, ale aspon budes poradne naplno zit, dluhy musis zaplatit vesela i nestastna tak jako tak, tak si vyber...
-
-
zatím spolu15.01.2010 16:41:26ladaDobrý den, také bych se chtěla podělit o svou zkušenost. Jsme s manželem 8let, máme 3malé děti,ale bohužel s manželem jen vedle sebe žijeme. Řekl mi,že mě už nemiluje, nezáleží mu na mě,ale nechce at´odejdu. Tedy tatím, rozvod nechce, tak vlastně nevím co bude dál a jen čekám kdy ten rozchod příjde.Je to docela náročné, takhle žít a nedat dětem na jevo jak to ve zkutečnosti je.
-
Re: zatím spolu15.02.2010 04:34:46Lidumijo jo, zit s nekym jen tak vedle sebe, pred detmi se tvarit, ze je vse dobre, je tezke, deti pak o to vic nemohou pochopit, ze se pak najednou rozchazite a co je nebezpecne, kdyz vam z manzelova neustaleho odmitani rupnou nervy a zacnete na nej pro nejakou blbost kricet, deti uvidi chybu ve vas, ze jo, protoze partner zustane flegmaticky klidny, nanejvis jeste s pousmevem, ze se mu podarilo vas vytocit a detem ukazat, jaka jste nesnesitelna, nakonec to jeho cekani, ze nechce abyste odesla muze skoncit tim, ze az on si nekoho najde, pak teprve od vas psychicky znicene odejde, mela byste ho predejit, on lepsi nebude...
-
Re: zatím spolu16.01.2010 22:28:12BlondieMoc dobře Vám rozumím. Jsme s manželem spolu 17let. Máme 14letého syna, ale žádné společné zážitky, plány, sny....Vím jak je to pro Vás těžké. Manžel mi sice nikdy neřekl, že mě nemiluje, ale nikdy mě nepodpořil, když jsem to opravdu potřebovala, pak vždy selhal. Žijeme vedle sebe, občas od něj slyším i peprné urážky, občas je miliónový, ale z toho nemůžu žít věčně... uprostřed lidí jsem sama. Pokud budete potřebovat podporu, nebo prohodit pár"slov", pak mi písněte na mail poison.blondie[at]gmail.com
-






