Aspergerův syndrom – lehká forma autismu, kterou měl i Albert Einstein
Aspergerův syndrom je jednou z řady poruch autistického spektra, na rozdíl od jiných forem autismu však nezasahuje oblast intelektu. K jeho příznakům patří nedostatek či absence empatie, neschopnost orientace ve společenském životě a jeho situacích, potíže ve vztazích i v komunikaci, nepochopení humoru a někdy i tělesná neobratnost. Častěji se objevuje u mužů a chlapců.
Aspergerův syndrom bývá často odhalen až v dospělosti. Osoby s Aspergerovým syndromem však můžou navzdory zmíněným potížím disponovat nadprůměrnou inteligencí. Postrádají však abstraktní myšlení a nerozumí neverbálním projevům, jako je mimika tváře, gesta či tón hlasu. Verbální způsob vyjadřování i bohatá slovní zásoba bývá naopak jejich doménou.
Aspergerův syndrom – určení diagnózy
Diagnóza Aspergerova syndromu vychází z prošetření jednotlivých příznaků. Tyto příznaky však bývají často nejednoznačné, stejně jako je tomu například u dětského autismu. Diagnózu ztěžuje také podobnost příznaků s příznaky jiných onemocnění, jako je například obsedantně-kompulzivní porucha nebo schizofrenie. Aspergerův syndrom se často objevuje v kombinaci s ADD, což je porucha pozornosti, nebo ADHD, poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou.
Jak poznat Aspergerův syndrom?
Kromě zmíněných problémů s navazováním vztahů je častým příznakem také lpění na rituálech a stejném režimu dne, objevovat se může také zvláštní, pro okolí nepochopitelné chování, neobratnost při pohybových aktivitách a určité druhy zájmů, jako je zapamatování si dlouhých seznamů (jízdní řády apod.) Dále jsou to sklony k podrážděnosti až agresivitě, deprese, stavy úzkosti a potíže se spánkem. Lidé s Aspergerovým syndromem často působí introvertně, jsou samotáři, především v dětském věku se straní okolí a kamarádů, mohou trpět samomluvou. U některých dětí se však tyto příznaky vůbec neobjevují, a děti naopak působí živě a přátelsky.
Aspergerův syndrom v dospělosti a jeho léčba
V pubertě a v dospělosti lidé s Aspergerovým syndromem projevují touhu po začlenění i po lidském kontaktu a uvědomují si plně vlastní odlišnost. To však může vést i k depresím, na jejichž léčbu je také třeba se zaměřit. Aspergerův syndrom se bohužel nedá zcela vyléčit, řeší se léky zaměřenými na mírnění příznaků a umožnění plnohodnotného života pacienta. Používají se moderní antidepresiva, dále pak antipsychotika, léky proti úzkosti, léky na spaní či léky určené k léčbě ADHD. Hlavním cílem léčby Aspergerova syndromu je umožnit běžné fungování nejen nemocnému, ale i jeho rodině a blízkému okolí. Kromě léků se osvědčují také nejrůznější druhy terapií, např. fyzioterapie, pracovní terapie, muzikoterapie, arteterapie a další. Čím dříve se podaří Aspergerův syndrom odhalit, tím snazší je začlenění člověka s touto poruchou do společnosti a do běžného života.
Zdroj: euc.cz, články Dr.Max
Autor: Veronika Tůmová
