Poruchy spánku u dětí

V průbehu prvních 3 hodin po usnutí nastává u všech dětí neúplné probuzení z hlubokého spánku, a to až dvakrát za noc. U většiny dětí probíhá tato fáze zcela nenápadně - třeba se jen otočí na druhou stranu, otevřou na chvilku oči nebo si něco pro sebe zamumlají, avšak ihned potom usnou. Přechod zpět do hlubokého spánku tedy zvládají bez problémů. Ovšem přbližně u 10% dětí mladších 6 let neprobíhá tato změna vždy zcela plynule. Místo rychlého přechodu zpět do hlubokého spánku zůstávají děti někdy delší dobu ve stavu „polospánku" - „polobdění". V této fázi se vyskytuje celé spektrum nápadného chování, které znepokojuje rodiče - mluvení ze spaní, dlouho neustávající pláč, tzv. noční děs apod. Je velmi důležité vědět, že u dětí mladších 6 let za tímto zvláštním chováním zpravidla nikdy nestojí psychické problémy. Nejde o strach ani jiné závažnější problémy, spíše není dokončen proces zrání jejich mozku a přechod mezi fázemi spánku není ještě plynulý. Tento problém se časem vyřeší sám.

Náměsíčnost

Je-li dítě náměsíčné, vstane z postele a chodí sem a tam po pokoji nebo bytě. Dobrým příkladem je nevědomé chození na toaletu. Tyto děti mohou být v nebezpečí, protože např. nevědomky otevírají okna nebo balkonové dveře. Nepodceňte proto bezpečnostní opatření, aby dítě nebylo vystaveno nebezpečí.

Noční děsy

Je to jev úzce spojený s náměsíčností, avšak podstatně znepokojivější. Odborný termín je „pavor nocturnus". Projevuje se tak, že dítě začne po jedné až čtyřech hodinách, od doby, kdy usnulo, náhle pronikavě plakat nebo vykřikne. V horším případě kolem sebe kope a bije. Většinou ho ani neutišíte ani neupoutáte jeho pozornost. Dívá se do prázdna a zdá se, že vás nepoznává. Možná se i potí a jeho tep je rychlejší. Takové ataky mohou být krátké, ale také mohou trvat až 20 nebo 30 minut a končí tak náhle, jak začaly. Jako při náměsíčnosti si ani v tomto případě nemůže dítě druhý den na nic vzpomenout. Nejlepší rada pro rodiče je naučit se s nočními děsy žít, nebudit dítě za každou cenu v noci, ani se ho na nic druhý den nevyptávat a tím zvyšovat jeho úzkost, že s ním není něco v pořádku. Mělo by to samo odeznít. Pokud buzení přetrvává po 7. roce života a je to častý problém, vyhledejte odbornou pomoc.

Noční úzkost a noční můry

Všechny děti  mají občas v noci ve své postýlce strach. Všechny děti mají občas noční můry. Příčinu těchto úzkostí bychom našli v zážitcích a událostech, se kterými se dítě střetává během dne a pak se na něj „valí". Děti toho musí hodně překonat: nové vjemy, konflikty se sourozenci, odloučení od rodičů a mnoho dalšího. Velké změny jako je stěhování, narození sourozence, nástup do školky, to vše malé dítě může ještě více vyčerpat. Oni si své pocity neumějí utřídit a jen zřídka umí říct, co je doopravdy zneklidňuje. Možná mají strach ze strašidel a příšer. Dbejte proto na to, abyste dodržovali večerní rituály, naslouchali svým dětem, brali vážně jejich starosti a ujistili je vždy, že je máte rádi. Dejte jim pocit bezpečí a jistoty. Špatné sny se vyskytují obzvlášť u dětí mezi 3 a 6 lety. V té době totiž začínají děti přemýšlet o svých pocitech, aniž by si je uměli rozumově vysvětlit a ve snu se třeba takový pocit viny stane ještě bizarnější. Pokud se dítě ze špatného snu probudí, cítí se i nadále ohroženo, bojí se a potřebuje vaši útěchu. Objímejte ho, dokud se neuklidní. Noční lampička může také pomoci dítěti zorientovat se po špatném snu ve svém okolí. Pokud má vaše dítě špatné sny velmi často, vězí za tím pravděpodobně nějaký problém. Zvažte odbornou pomoc. Jestli jde o noční můru nebo noční děs poznáte podle doby, kdy se dítě budí. Sny se nám zdají v REM fázi spánku, do které upadne dítě poprvé teprve po 3 hodinách. Ve druhé polovině noci jsou pak REM fáze mnohem častější a intenzivnější, takže sny se nám zdají převážně v tomto čase. Oproti tomu ataky nočního děsu se vyskytují hlavně v prvních čtyřech hodinách po usnutí, čili v první třetině noci. Z hlubokého spánku pak dochází k neúplnému probuzení a změna zpět se pak nepodaří hned.

Buzení dětí v noci je náročným cvičením pro rodiče, ale věřte, že jednoho dne budou vaše děti ještě spát, až jim budete v poledne volat, ať přijdou na oběd.

A jaké zkušenosti máte se spánkem vašich dětí vy? Máte nějaký osvědčený tip?