Babské rady
Lékařské diagnózy
Éčka
Lékařský slovník
Celkem záznamů 21106
Vyhledat v lékařském slovníku
Výsledky vyhledávání
| Výraz | Význam | |
|---|---|---|
| haemodilutio | onis, f. (ř. haima krev, l. diluere rozředit) hemodiluce, naředění krve (např. po podání většího počtu infúzí fyziologického roztoku), snížení viskozity krve | |
|
|
||
| haemodromographia | ae, f. (ř. haima krev, ř. dromos běh, dráha, ř. grafein psát) hemodromografie, zapisování, stanovení rychlosti krevního průtoku | |
| haemodromographon | i, n. (ř. haima krev, ř. dromos běh, dráha, ř. grafein psát) hemodromograf, přístroj k stanovení rychlosti krevního průtoku | |
| haemodromometron | i, n. (ř. haima krev, ř. dromos běh, dráha, ř. metron míra) hemodromometr, přístroj k určování rychlosti krevního průtoku | |
| haemodynamicus | a, um (ř. haima krev, ř. dynamis síla) hemodynamický, týkající se krevního oběhu (průtoku) | |
| haemofuscinum | i, n. (ř. haima krev, l. fuscus tmavý) hemofuscin, žlutý až hnědý pigment vznikající při rozpadu krevního barviva, neobsahující však železo | |
| haemoglobinaemia | ae, f. ( haemoglobinum hemoglobin, ř. haima krev) hemoglobinémie, hromadění krevního barviva (hemoglobinu) v krvi při prudkém rozpadu červených krvinek (hemolýza) | |
| haemoglobinogenes | es ( haemoglobinum hemoglobin, ř. gignesthai vznikat) hemoglobinogenní, hemoglobinového původu | |
| haemoglobinocholia | ae, f. ( haemoglobinum hemoglobin, ř. chole žluč) hemoglobinocholie, přítomnost hemoglobinu v žluči | |
| haemoglobinometria | ae, f. ( haemoglobinum hemoglobin, ř. metria měření) hemoglobinometrie, určování množství krevního barviva v krvi | |
| haemoglobinometrum | i, n. ( haemoglobinum hemoglobin, ř. metron míra) hemoglobinometr, hemometr, přístroj ke stanovení koncentrace hemoglobinu v krvi | |
|
|
||
| haemoglobinopathia | ae, f. ( haemoglobinum hemoglobin, ř. pathos choroba) hemoglobinopatie, choroba způsobená vadnou syntézou globinové molekuly hemoglobinu s následnou zvýšenou hemolýzou červených krvinek (např. srpkovitá anémie) | |
| haemoglobinum | i, n. (ř. haima-haimatos krev, l. globus klubko) hemoglobin, barvivo červených krvinek skládající se ze čtyř molekul hemu a z globinu, schopné vázat kyslík | |
| haemoglobinuria | ae, f. ( haemoglobinum hemoglobin, ř. uron moč) hemoglobinurie, přítomnost volného hemoglobinu v moči | |
| haemogramma | tis, n. (ř. haima krev, ř. grafein psát) hemogram, tabelární souhrn důležitých nálezů k určení krevního obrazu | |
| haemochesia | ae, f. (ř. haima krev, ř. chezein kálet) hemochezie, přítomnost krve ve stolici | |
| haemochorialis | e (ř. haima krev, ř. chorion vnější obal plodu) hemochoriální, hemochoriová placenta, typ placenty | |
| haemochromogenum | i, n. (ř. haima krev, ř. chroma barva, ř. gennan tvořit) hemochromogen, označení pro komplexní železnaté sloučeniny porfyrinů | |
|
|
||
| haemochromometron | i, n. (ř. haima krev, ř. chroma barva, ř. metron míra, měřítko) hemochromometr, hemometr, přístroj k určování obsahu hemoglobinu v krvi | |
| haemolysinum | i, n. (ř. haima krev, ř. lysis uvolnění) hemolyzin, látka zprostředkující rozpad červených krvinek | |