
Modré zóny: inspirujte se místy, kde se lidé dožívají 100 let
Modré zóny nejsou jenom parkovací místa pro rezidenty určitých lokalit. Jedná se o specifické světové lokality, v kterých se lidé dožívají vysokého věku. Prostě tak nějak lépe odolávají přirozené životní zátěži a procesu stárnutí, takže mohou být aktivní a čilí i po osmdesátce.
Lepší odolnost proti stárnutí v modrých zónách
Zapomeňte na věk. Zaměřte se na životní styl. Stárnutí můžeme sice měřit v letech, ale vlastně to moc nepomůže, protože pokud je vám 30 a máte 200 kilogramů, můžete být v horší mentální i fyzické kondici než horský aktivní senior. Proces stárnutí jednoduše znamená postupný a progresivní pokles duševních a fyzických schopností. V modrých zónách je klíčem k dlouhověkosti více na sebe navazujících faktorů určité rituály a životní návyky dávají jejich obyvatelům výborné zdraví a to se projevuje i na délce života. Mezi modrými zónami můžete najít místa na Sardinii, Kostarice, v Japonsku či v Kalifornii.
Termín modré zóny vznikl v roce 2000. Když italský akademik Gianni Pes a belgický demograf Michel Poulain objevili provincii Nuoro na Sardinii. Našli tam značný počet devadesátiletých a stoletých lidí. Pak tato místa vyznačili na mapě modrým kruhem, který dal název modrým zónám. Patří mezi ně řecký ostrov Ikaria, japonský ostrov Okinawa a poloostrov Nicoya v Kostarice.
Na těchto místech žijí lépe a déle, než je průměrná délka pozemské existence ve zbytku světa. V těchto oblastech najdete velký počet stoletých lidí. Sardinská vesnice Villagrande měla za posledních 30 let na 3 000 obyvatel téměř 60 stoletých lidí. Dlouhověkost je nyní z 10 % vysvětlena geny a z 90 % životním stylem. Není však primárním úkolem těch, kteří žijí v modrých zónách, nicméně se jedná o velmi zajímavý fenomén, který je dobré vzít v potaz.
Co si adoptovat od obyvatel modrých zón pro vlastní život
Aktivní život a strava obyvatel modrých zón může být inspirací i pro nás, kteří žijeme ve zrychleném světě. Jejich pohledy na to, jak projít svoji pozemskou cestu a zároveň si ji vychutnat do posledního okamžiku jsou velmi inspirativní. Co je dobré si osvojit z jejich denního režimu?
- Adoptujte si do života jemnou a pravidelnou pohybovou aktivitu. Na Sardinii jsou století lidé často bývalí pastýři, prostě hodně chodili a trávili čas na čerstvém vzduchu. Na japonské Okinawě je zase v kurzu zahradničení. Vykašlávání plic při maratonu jednou za 2 roky vám dlouhověkost opravdu nezaručí.
- Na japonské Okinawě mají přísloví:“Hara hachi bu.“ Je to myšlenka, která vyjadřuje, že máte přestat jíst, jakmile máme žaludek plný z 80 %. V několika modrých zónách se jí bezmasá kuchyně. Luštěniny, celozrnné obiloviny a zelenina z vlastních zahrad zůstávají základem jídelníčku všech stoletých lidí. Jejich obyvatelé se nevyhýbají ani alkoholu, ale platí zde samozřejmě ono tradiční všeho s mírou.
- Zdravé mezilidské vztahy s rodinou a přáteli mají vliv na naši náladu a pocity štěstí. Vytváření a udržování těchto vazeb zahrnuje rituály (náboženské či prostě jenom pravidelné setkávání se na rodinných akcích) a ty jsou jednoznačně ústředním bodem života stoletých lidí, kteří žijí v modrých zónách. Mají mnoho sociálních interakcí, na rozdíl od seniorů v naší společnosti, kde jsou tendence je spíše odsouvat na okraj. Zdravé sociální vazby snižují stresovou zátěž, a proto by bylo dobré přehodnotit náš vztah k této generaci.
- Mějte dobrý důvod k rannímu vstávání, buďte vděční za každý začátek dne a snažte se ho prožít co nejlépe dokážete. Nejde jen o fyzickou kondici, zdá se, že k dlouhému a zdravému životu přispívá i cvičení mozku a učení se novým věcem. Cvičte mozek tak nejlépe, jak dokážete, čtěte, luštěte křížovky nebo sudoku, naučte se nový jazyk, věnujte se tvořivým aktivitám.
- A hlavně přijměte, že život se vyvíjí a stárnutí i jeho konec je přirozenou součástí naší pozemské existence.
Zdroje: ncbi.nlm.nih.gov , researchgate.net
Autor: Pavlína Klaudová