Crohnova choroba
Crohnova choroba je chronické zánětlivé onemocnění stěn trávicí trubice. Postihuje nejčastěji tenké střevo ( ileum ) a tlusté střevo. Může se však objevit v jakékoliv části trávicího ústrojí, od úst až po řitní otvor. Záněty se zpravidla periodicky opakují a jejich intenzita se různí. První příznaky se většinou objevují ve věku 15 až 30 let. Příčina Crohnovy nemoci je neznámá.
Příznaky Crohnovy choroby
Některé příznaky záleží na lokalizaci zánětu. Někdy mohou být podobné příznakům při akutní apendicitidě (zánět slepého střeva). Nejčastější příznaky Crohnovy choroby:
- neurčitá bolest břicha
- průjem, často i s příměsí krve
- hubnutí
- horečky
- chudokrevnost
- celková slabost
Ve střevní stěně se někdy tvoří vředy, které mohou proděravět a způsobit peritonitidu - zánět pobřišnice, nebo vznik abscesů či píštělí. Zjizvení střevní stěny nebo pozánětlivé srůsty mohou vést k zúžení či uzavření střevního průchodu.
Jak rozpoznat Crohnovu chorobu
Vznikne-li podezření na Crohnovu chorobu, lze je potvrdit kontrastním rentgenovým snímkem břicha, kdy je nemocnému podána baryova kaše nebo je mu kontrastní látka přímo aplikována do střeva pomocí nálevu, klyzmatu.
Další způsob vyšetření nemocného je endoskopické vyšetření, kdy je optický přístroj zaveden do střeva. Při endoskopii lze odebrat vzorek tkáně na vyšetření.
Léčí se spíše příznaky
Žádný účinný způsob léčby zatím není znám. Onemocnění lze léčit pouze symptomaticky, tj potlačením příznaků:
- léky proti průjmu
- zajištění kvalitní stravy
- léčba chudokrevnosti
- kortikoidy k potlačení akutních zánětů
- dlouhodobé podávání sulfasalazinu pomáhá zvládat méně akutní záněty
Někdy je nezbytné chirurgické odstranění části střeva postižené zúžením nebo píštělemi.
Biologická léčba
V současné době se nemocným nasazuje tzv. biologická léčba. Jde o podávání léčiv, která blokují rozvoj zánětlivé reakce v průběhu střevních zánětů a vedou rychle k jejich zklidnění a ústupu obtíží. Tato moderní terapie se nasazuje při závažnějších formách obou nemocí místo kortikoidů či imunosupresiv. Biologická terapie je velmi účinná a až dramaticky rychle nastupuje. Přesto ani s její pomocí se tato choroba nevyléčí. Pomáhá asi 80 % pacientům. Polovina z nich na ni příznivě odpovídá, druhá polovina se dokonce dostane do stavu remise.
Poté následuje udržovací léčba, která spočívá v pravidelném podávání léku po velmi dlouhou dobu. U pacientů, kteří jsou nekomplikovaní a dobře odpovídají na léčbu, tato fáze trvá alespoň dva roky. U komplikovaných pacientů, například po operacích, však mnohem déle.
Problém této terapie spočívá v tom, že třetina pacientů, u nichž je nasazena, v průběhu dlouhodobého podávání biologických preparátů na ně z nějakého důvodu přestane odpovídat a projeví se u nich nová aktivita nemoci. Pak se musí s terapií manipulovat – zvyšovat dávku, zkracovat intervaly podávání léku, vyloučit vedlejší projevy apod.
Dalším handicapem biologické léčby je riziko vedlejších účinků, především infekcí. Důvod pro to je ten, že jde o velice silnou terapii, která mění reaktivitu imunitního systému. Narušení imunitního systému biologickou terapií může způsobit třeba vzplanutí tuberkulózy, která by se jinak u pacienta vůbec neprojevila. Z toho vyplývá, že pacient na biologické terapii musí být nejen velmi pečlivě monitorovaný, ale také musejí být u něho tyto možné komplikace aktivně vyhledávány.
Autor: Anna Makarová
