Biologická léčba a její účinky

Látky používané v biologické léčbě se nazývají modifikátory imunitní odpovědi. Většinou se jedná o látky, které si lidské tělo samo vyrábí. Pro účely cílené léčby nádorů a autoimunitních chorob jsou však tyto látky vyrobeny v laboratoři a tělu jsou dodávány. Některé typy biologické léčby se používají ke snížení nežádoucích účinků, které mohou nastat po použití jiných typů protinádorové terapie.

Použití biologické léčby

Biologická léčba se používá podle přesných pravidel, protože představuje určitá rizika. Není možné ji použít u všech pacientů s chorobami, pro něž je určena. A ani ji nelze použít jen na zkoušku, protože je finančně velice náročná.

Pacient, kterému může být naordinována biologická léčba, musí být léčen ve specializovaném centru a musí splňovat alespoň jedno z kritérií:

1. podtyp nádoru, u kterého je známo, že na konkrétní biologickou léčbu reaguje
2. vyčerpání jiných možností léčby
3. dosažení nežádoucích účinků předchozí léčby, které opravňují biologickou léčbu použít.

Nádory, které lze ovlivnit biologickou léčbou

• nádory ledvin
• nádory prostaty
• nádory tlustého střeva
• nádory plic
• nádory prsu
• nádory ženských pohlavních orgánů
• melanom
• Kaposiho sarkom

Biologická léčba zde především zastavuje, napravuje nebo omezuje procesy umožňující nádorový růst. Nádorové buňky jsou při léčbě označovány, aby byly dobře rozpoznatelné vlastním imunitním systémem a zároveň se mění jejich růstové schopnosti.

Léčba zlepšuje schopnost některých buněk imunitního systému ničit nežádoucí buňky, blokovat či napravovat procesy, které ze zdravé buňky dělají buňku nádorovou. Biologická léčba pomáhá zlepšovat schopnost organismu opravovat a nahrazovat buňky poškozené jinými typy protinádorové léčby, jako je ozařování a chemoterapie.

Revmatické choroby

Mezi revmatické nemoci, které je možné ovlivnit biologickou léčbou, patří zejména:

• revmatoidní artritida
• juvenilní idiopatická artritida
• lupénka
• Bechtěrevova nemoc
• systémový lupus erythematodes

Látky určené k biologické léčbě zde účinkují tak, že blokují signální molekuly či jejich receptory, takže omezují nežádoucí zánět a napravují chybnou imunitní reakci organismu podpořením správných procesů. Biologická léčba přichází ke slovu tehdy, kdy selhaly jiné přípravky. U takových pacientů dosahuje biologická léčba účinnosti až v 70 % případů.

Nespecifické střevní záněty

Nespecifické střevní záněty, proti kterým pomáhá biologická léčba:

• Crohnova nemoc
• Ulcerózní kolitida

Biologická léčba zde zasahuje do mechanismů, při kterých abnormální reakce imunitního systému udržuje či zhoršuje průběh zánětlivého střevního onemocnění. Využívají se tedy protilátky, které blokují částice uvolňující se z buněk zánětu ve střevě.

Jednoznačným důvodem k zahájení této léčby je Crohnova choroba nereagující na předcházející léčbu kortikosteroidy, imununosupresivy a antibiotiky. Biologická léčba Crohnovy choroby je vhodná také pro nemocné s mimostřevními komplikacemi choroby. Méně vhodná je pro nemocné s píštělemi. U těchto pacientů je méně účinná a existuje také vyšší riziko dalších komplikací.

Léčba se podává v infúzích nebo injekčně a již během několika dnů zlepšuje stav nemocného. Pomáhá předcházet komplikacím, jako je například vývod tlustého střeva.

Alzheimerova choroba

Také Alzheimerova choroba lze léčit biologickou metodou. Při genové terapii jsou do mozku pacientů vpraveny geneticky upravené buňky vlastních tkání, které produkují tzv. nervový růstový faktor. Díky tomu rychlost demence u pacientů klesá o polovinu, zatímco současné léky dovedou zpomalit postup demence jen o 5 %.

Nežádoucí účinky biologické léčby

Každá léčba má své nežádoucí účinky. Výjimkou není ani léčba biologická. Popisují se i závažné či dlouhodobé vedlejší účinky. Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou však krátkodobé a mírné. Tzv. chřipkové  příznaky jsou nejčastějšími vedlejšími účinky při biologické léčbě. Zahrnují bolesti hlavy a svalů, horečku či třesavku.

Alergické reakce mohou postihovat místo injekčního podání preparátu a pak se projevují otokem, vyrážkou, případně zarudnutím. Vzácně se po podání biologického léku může objevit celková těžká alergická reakce.

Po dlouhodobém podávání látek, které se používají v léčbě autoimunitních chorob, může být zvýšené riziko některých typů infekcí, případně změny krevního tlaku, únavnost, nechutenství či zvracení.

Autor: Anna Makarová