Syfilis – nemoc zhýralců?
Syfilis – nemoc známá přibližně od 15. století a přenášená pohlavním stykem – je v našich i světových dějinách synonymem zkaženosti, zhýralosti a prostopášnosti.
V dnešní době existuje riziko nákazy syfilidou nejen při sexu, hrozí také narkomanům, novorozencům nakaženým od matky (vrozená syfilis). Při přenosu pohlavním stykem je pak zvýšené riziko u homosexuálních partnerů, zejména u mužů a samozřejmě při častém střídání sexuálních partnerů.
Venušin mor
Za první přenašeče a “dovozce“ tehdy neznámé choroby do Evropy se považují námořníci, od kterých se nákaza dostala přes mnohé nevěstince mezi vojáky. Postižení syfilidou brzy nakazili celé své rodiny, epidemie předstihla ve svém ničivém běsnění dokonce i mor a stala se obávanější hrozbou než lepra, cholera nebo neštovice.
Syfilis nebo syfilida si vysloužila také mnoho přezdívek, většinou podle místa největšího výskytu a pravděpodobného původu, ale např. český název – příjice pochází od Prije - staroslovanské bohyně lásky. Z latinského lues venerea (Venušin mor) zase pochází označení lues a v Anglii označovali syfilis jako Great Pox – velké neštovice.
Od zaříkávání k léčebným metodám
V raném novověku se objevují spíše čarodějné pokusy a experimenty, s jakými se lékaři snažili vypořádat se s touto chorobou. Obvykle šlo o neškodné, ale nikam nevedoucí koupele v krvi nejrůznější havěti, např. netopýrů, masti na vředy ze zvířecích kostí a vnitřností apod.
Hojně využívanou metodou byly tzv. rtuťové zábaly, které však obvykle přinesly jen krátkodobou úlevu od bolestí.
Teprve na počátku 20. století přichází na řadu první předchůdci antibiotik a později také penicilin.
Kvůli fyzickému znetvoření a těžkým psychickým poruchám v pozdním stádiu příjice umírali nakažení obvykle v nelidských podmínkách, byli označováni za malomocné, stižené božím trestem, končili za zamřížovanými okny psychiatrie a dožívali tu své poslední dny v zapomenutí.
Slavné oběti syfilidy
Smrt a zákeřná onemocnění se nevyhýbají ani bohatým nebo slavným. Oběti syfilis proto najdeme v řadách mnoha českých i zahraničních osobností a umělců. Patří mezi ně např. Albrecht z Valdštejna, u něhož byly pozorovány psychické i fyzické příznaky progresivní paralýzy (zuřivost, paranoia, bolesti při pohybu atd.) Dále pak J. Vrchlický, F. Schubert, J. Mánes, podezření na tuto chorobu obestírá také Leninovu smrt.
Progresivní paralýza je onemocnění mozku, které nastupuje 10 až 20 let po onemocnění syfilidou. Její projevy skvěle ztvárnil Petr Čepek ve filmu Juraje Herze natočeném podle románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy.
Syfilis není minulost
Podobně jako např. tuberkulóza je syfilis považována za chorobu vymýcenou a potlačenou, i vzhledem ke snadné dostupnosti a neustálému zdokonalování účinků antibiotik a dalšímu způsobu léčby.
Prevence je však i nadále nejspolehlivější obranou. V mnoha více i méně vyspělých zemích byl totiž opět zaznamenán nárůst počtu nakažených touto nemocí. Syfilis, ani žádná jiná choroba způsobená neopatrností v sexuální oblasti, by v dnešní době neměla být podceňována.
Stejně jako úroveň medicíny postupuje neustále kupředu, tak i bakterie, jako původci mnoha závažných chorob, se neustále zdokonalují ve své rezistenci a vyžadují nové a účinnější protilátky a postupy léčby.
Autor: Veronika Tůmová
