zdroj: pixabay.com
Duševní zdraví a psychologie

Křečkování aneb Diogenův syndrom

Veronika Moreira Tůmová
13.04.2015

Diogenův syndrom - chorobné a neorganizované hromadění nepotřebných, neužitečných a bezcenných věcí, často i odpadků, přechovávání zanedbaných zvířat a chorobná forma jakéhosi sběratelství, jinak také křečkování. Řekněme si o tomto syndromu více.

Diogenův syndrom - shromažďování věcí jako nemoc

Jde o kompulzivní poruchu charakterizovanou jako extrémní sebezanedbávání, tj. naprostý sociální úpadek, patologická nepořádnost, izolace, apatie, bezohledné ignorantství vůči zoufalým prosbám a přesvědčování okolí. Hromady věcí často brání pohybu a normálnímu užívání prostor bytu a všech dalších prostor (zahrady, garáže, apod.) Mezi těmito věcmi a odpadky se nezřídka najdou i výkaly a časem je samozřejmý výskyt myší, krys nebo potkanů.

Jde o psychickou poruchu projevující se spíše v pokročilejším věku. Přesné příčiny nejsou známy, předpokládá se však, že vznikají vlivem postupujících depresí a stařecké demence. Uvádí se také možnost psychotraumatu.

Kdo byl Diogenés?

Porucha nese název po starořeckém filosofovi, velkém odpůrci veškerých materiálních hodnot a radikálním zastánci kynismu, což je učení o nepotřebě vymožeností civilizace, upřednostňování jednoduchosti a schopností žít jen s minimem nezbytných věcí. Diogenés žil ve velké skromnosti ve velikém sudu v Athénách. Název poruchy projevující se extrémní zálibou v hromadění věcí je v tomto případě vlastně ironická a především chybná, protože Diogenés rozhodně věci nehromadil, ale ani se nestranil lidské společnosti a nežil v izolaci.

Projevy a léčba křečkování

Podle psychologů je základním projevem této poruchy nejen hromadění nepotřebných věcí a odpadků, ale i následná neschopnost kteroukoli z těchto věcí vyhodit. Postižený se těmito věcmi obklopuje v přesvědčení, že se jednou můžou hodit. Přitom je však nijak neudržuje. Často si také přináší domů zatoulaná zvířata, o která se však není schopen postarat, a která v jeho péči strádají a chátrají stejně jako všechno ostatní. A to včetně s tímto nemocným člověkem, jehož fyzický stav je stále ubožejší. V nejhorších případech není schopen udržovat základní hygienu, odmítá pomoc druhých a snaží se izolovat od svého okolí. Na pokusy o pomoc či prosby může reagovat i agresivně. Mohou následovat i vážné zdravotní problémy, při stupňujícím se nátlaku okolí propadá zoufalství.

Diogenův syndrom - je potřeba komplexní léčba

Léčba musí být komplexní, zahrnuje podání medikamentů a důslednou psychoterapii. Tomu však může často předcházet vyvedení z dezolátního bytu za asistence policie, kdy sousedé už neunesli tíhu jinak neřešitelné situace, odchyt i několika desítek koček či jiných zvířat, úklid objektu obvykle spojený s nutnou deratizací. Pacient tak končí na psychiatrii, odchycená zvířata v útulku a sousedům i příbuzným se tak obvykle značně uleví. Samotný pobyt v nemocnici či ústavu bez výše zmíněné léčby však obvykle nevede k uspokojivým výsledkům. Do budoucna se jeví slibná metoda spojení farmakoterapie, psychoterapie a aktivní pomoc rodiny.

Foto: Pixabay.com

Autor: Veronika Moreira Tůmová

Gastrický balonek jako metoda hubnutí
Základní vyšetření krve

Další články