Závislost na dítěti: Jak rozpoznat zdravou hranici lásky?
Milovat své dítě až za hrob - co je na tom špatného? Jste matka a takový pocit je přece normální. Ale co když i láska k dítěti má své hranice? Kdy je to ještě zdravá láska matky k dítěti? A kdy už se může jednat o nezdravou závislost, která dítěti neprospívá a negativně poznamenává jeho budoucí život?
Takzvaná opičí láska je pojem, který označuje nadměrnou a až příliš ochranitelskou rodičovskou lásku k dítěti. Ne že by to bylo neochvějným pravidlem, ale častěji se s tímto problémem setkáváme u svobodných matek - samoživitelek. Ty v dítěti často nacházejí jedinou formu vlastní seberealizace.
Zdravý vývoj dítěte s pocitem bezpečí
Děti jsou schopny nádherné, nekomplikované, výhradní a bezpodmínečné lásky. Do určitého věku vám všechno odpustí, únavu, stres i podrážděnost. Je normální a zcela přirozené milovat své dítě nade vše, milovat je tak, jak to dokáže jen matka. A právě v matčině náruči by se dítě mělo cítit bezpečněji než kdekoli jinde. Je však také zcela normální a přirozené uvědomit si růst a vývoj dítěte, pochopit, že přijde čas, kdy si dítě musí začít zvykat i na odloučení od maminky a na péči jiných lidí. Musí začít vnímat okolní svět jako součást sebe sama a součást dalšího přirozeného života. Spolu s tím přichází postupná samostatnost a do určité míry i nezávislost.
Alternativní školství u nás a netradiční metody vzdělávání
Opičí láska omezuje a může i ublížit
Protektivní neboli ochranná rodičovská péče v rámci zmíněné opičí lásky je takovou péčí, která nedopřává dítěti svobodu v pravém slova smyslu a odpírá dítěti možnost se zdravě a přirozeně psychicky vyvíjet. Taková opičí láska však dítě připravuje a ochuzuje o vlastní zkušenosti a znalosti, které by mu přinesly zdravý a přirozený emoční rozvoj. Opičí láska zároveň zahrnuje přístup, kdy naopak dítě nemá vytyčené žádné hranice. Nezdravá láska tohoto typu je plná obav a nejistoty, je manipulativní, sebestředná a sobecká. Zmínili jsme se o případech svobodných matek, které zůstaly na výchovu potomka samy. Často se stává, že díky přemíře stresu a povinností souvisejících s péčí o neúplnou rodinu matka nemá čas na sebe a vlastní zájmy, ztrácí sebevědomí ženy a sama sebe vnímá už jen jako matku, na jejíchž bedrech spočinula veškerá péče a starost o dítě. Nenaplnění vlastních plánů a snů tak musí plnit dítě, které se stává matčinou seberealizací.
Oboustranná citová závislost
Nezdravá fixace na dítě často vzniká právě v případech, kdy žena zůstane s dítětem sama, ale mnohdy je tento problém patrný i v rodinách, kde vztah partnerů není ideální a matka se upíná k dítěti jako k jediné útěše a smyslu života. To může vést i k touze dítě vlastnit a ovládat. Ve chvíli, kdy je matka pro dítě jediným zázemím, jistotou a oporou, automaticky vzniká silná oboustranná citová závislost. Přirozená podpora dítěte ve vlastním rozvoji je tak potlačena do pozadí a přílišný strach o dítě může vést matku k tomu, že se uchyluje k přehnaným zákazům nebo dokonce k částečné izolaci dítěte.
Dětské závislosti - jak jim předcházet?
Každá matka zůstává ženou
Přirozeným důsledkem takového počínání pak je snaha dítěte matčiny závislosti zneužívat a očekávat, že vždy všechno rozhodne a udělá za něj. Jedině ve chvíli, kdy se dítě osamostatní a je schopno vlastní zodpovědnosti, může matka dojít k závěru, že svou příležitost být dobrou matkou a vychovatelkou nepropásla. Jedině zralá žena a dobrá matka si pak také připustí, že dítě není věc nebo domácí mazlíček, že jej nemá do konce života k užívání, ale že jejím úkolem bylo připravit je na samostatný a plnohodnotný život na tomto světě. Přes veškerou lásku, kterou je matka schopna dítěti dát, a přes veškerý čas, který mu z této lásky věnuje, by se neměla cítit provinile, že si našla čas i sama na sebe a na své koníčky. Je vhodné udržovat kontakty s rodinou a přáteli, neuzavírat se do sebe a nevymýšlet pro sebe a pro své dítě uzavřený a nepřístupný svět.
Kdy žádat o odklad školní docházky?
Autor: Veronika Tůmová
