Mentální anorexie - může se to týkat i vaší dcery!
Pod slovem Mentální anorexie se skrývá jeden z typů poruch příjmu potravy. Dnešní doba je charakteristická prezentováním ideální (hubené) postavy, kterou nám společnost předkládá. Nelze si nevšimnout hubených modelek, které jsou propagovány za vzor. Ideál krásy je něčím, co je nám předkládáno jako základ úspěchu a štěstí v životě. Dokazuje to i skutečnost, že Anorexie se častěji vyskytuje právě v zemích, kde je největší hodnota přikládána úspěchu, výkonu, péči o vlastní tělo a o vzhled.
Jedná se o psychosomatické onemocnění vyznačující se extrémní redukcí hmotnosti a přemáháním pocitu hladu. Nejtypičtější je pro dívky v pubertě, ale v minimálním počtu případů se již vyskytlo také mezi chlapci. Problémem je, že nemoc se posouvá stále do mladšího věku! Stejně jako se dospívání projevuje dříve, dívky dříve začnou vnímat svou postavu a především její "nedokonalosti" i ty absolutně bezvýznamné. Vyznačuje se zejména snahou udržet svojí hmotnost na zcela podprůměrné váze. Nemocní mají strach z přírůstku hmotnosti, přestože mají výraznou podváhu, kterou si však neuvědomují. Je zde narušeno vnímání vlastního těla a sebevědomí je závislé jen na hmotnosti.
Začátek bývá zcela nenápadný. Stačí jen, aby dívka mírně přibrala a nastoupila snaha o snížení hmotnosti. Její pozornost se však začne přehnaně soustředit jen na jídelníček, hubnutí a váhu. Po opětovném dosažení původní váhy boj neskončí a dívka se snaží jakkoliv ještě více zhubnout. Bývají užívána projímadla, diuretika či zvracení. Protože je jasné, že tohle nelze dlouho vydržet dochází k záchvatovitému přejídání následované opětovnou sebekontrolou, ještě větším hladověním a cvičením.
Jak tedy lze toto onemocnění poznat?
Je možné si u dívek všimnout, že si berou mnohem menší porce jídla a některé potraviny zcela odmítají. Jídlo si dávají na malé talíře a často si jej odnáší k sobě do pokoje. Tělesná hmotnost je velmi nízká, hodnota BMI je obvykle nižší než 17,5. Dívka se snaží cvičit, snaha o zhubnutí může být doplněna příjmem projímadel. U anorektiček je někdy patrné dodržování zvláštních rituálů při jídle - může jít o krájení jídla na malinké kousky, počítání kolikrát bylo jídlo přežvýkáno nebo přílišné zapíjení potravy vodou.
Při soustředění na tyto zvyky tak dívky zapomínají na jiné obtíže, které je mohou trápit. Pocity, které jsou důvodem jejich nespokojenosti, zůstávají schovány v pozadí a místo nich nastupuje jen péče o tělo jako důkaz, že aspoň toto má člověk jen a jen pod svou kontrolou. Následkem může být ztráta menstruace, nesoustředěnost, časté omdlívání, padání vlasů, lámání nehtů, deprese, zkreslené představy o svém těle, třes rukou, nízký tlak či nižší tělesná teplota. Po delší době dochází k vážným zdravotním problémům a může dojít až k ohrožení života!
V léčbě je velmi podstatným včasný začátek, díky němuž se dá předejít případným zdravotním problémům plynoucím z podváhy. Léčba je však komplikovaná. Nejlepším přístupem je vyhledání odborníka, který se soustředí vyloženě na léčení poruch příjmu potravy a dle jeho rad zvolit nejvhodnější postup. Přehled o možnostech v léčbě může poskytnout také dětský či praktický lékař, informace mívají též na linkách důvěry či v krizových centrech. Dnes působí taktéž svépomocné skupiny, od kterých je možné očekávat sice laickou pomoc, ale přínosné předání zkušeností a případné praktické rady pro boj s poruchou příjmu potravy.
Odborná pomoc je v těchto případech poskytována zejména psychology, psychoterapeuty či psychiatry, kteří často spolupracují např. s dietology nebo internisty. Ve všech případech léčby je velmi důležitá spoluúčast pacienta, jeho motivace k řešení a přiznání si svých potíží. Léčba nebývá nikterak snadná a je nutno počítat s tím, že bude mít delší trvání. Někdy může být vhodnější pacienta hospitalizovat. To bývá zejména v případech, kdy je ohrožen život nemocného - ať již následky hladovění či např. depresemi a sebevražednými pokusy. Hospitalizace se užívá též v případech, kdy předchozí ambulantní léčba neměla úspěch.
Máte vy nějaké zkušenosti s poruchami příjmu potravy ?
Autor: Michaela Holá