Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom je chápán jako porucha autistického spektra. S autismem jej pojí některé společné rysy, mezi něž lze uvést potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb a v nedostatku představivosti. Oproti autismu zde však bývají jen zřídka potíže s řečí a k syndromu nebývá přidruženo mentální postižení.

Po příčinách poruchy se stále pátrá a nelze s úplnou jistotou říci, co přesně je za její vznik zodpovědné. Aspergerův syndrom byl poprvé popsán rakouským psychologem Hansem Aspergerem.

Můžeme mnohdy slyšet i o slavných lidech, kteří údajně Aspergerovým syndromem trpěli. Nebyla však u nich tehdy provedena konkrétní diagnóza tohoto onemocnění, spíše se u nich vyskytovaly charakteristiky typické pro lidi s touto nemocí. Mezi ně patřil např. Albert Einstein nebo Thomas Jefferson.

Znaky Aspergerova syndromu

Je možné vyjmenovat určité znaky, které se při této poruše objevují, ale protože každý člověk je jiný, mohou tyto projevy značně kolísat a některé se mohou projevovat silněji než jiné.

Problematické společenské vztahy

Lidé s touto nemocí ve skutečnosti mohou mít o společenský život zájem, avšak je pro ně velmi obtížné adekvátně pochopit neverbální komunikaci a porozumění lidem je pro ně tedy složité. Mají též potíže při udržení očního kontaktu a ne vždy dokážou dodržovat jakási nepsaná společenská pravidla, jejichž plnění ostatní lidé automaticky očekávají.

Ač lidé s Aspergerovým syndromem mluví plynule a mají dobré jazykové schopnosti, nedokážou např. vnímat reakce svých posluchačů či jsou zmateni po pronesení žertů, vše berou doslovně a ironické poznámky je mohou zděsit.

Nedostatek představivosti

Již u dětí může být zřejmé, že jim nejdou předměty, v nichž se mluví o abstraktních věcech (náboženství, literatura), kde postrádají určitá schémata.

Zvláštní zájmy

Zájmy se pro ně stávají doslova posedlostí, mohou se hodiny věnovat tomu, aby se učili zpaměti seznamy, jízdní řády či uspořádávali svou sbírku. Ve vybraném oboru mají tito lidé často neuvěřitelně rozsáhlé znalosti. Velmi dlouho dokážou o svých specifických zájmech hovořit a neuvědomují si, že jejich okolí o toto téma zájem neprojevuje. Pokud se však lidé s Aspergerovým syndromem mohou oboru věnovat ve svém zaměstnání, dosahují i velmi úspěšné kariéry.

Rutinní činnost

Lidé si vytváří určité stereotypy v každém dni a velmi lpí na jejich dodržování. Jakákoliv náhlá změna je následně vyvede z rovnováhy.

Důraz na vlastní spokojenost, nerespektování autorit

Již u dětí je zřejmé, že vždy neústupně trvají na svém názoru. Velmi často rodičům odporují a mají vždy svojí hlavu. Ač se ostatní děti často snaží svým chováním rodiče potěšit a zavděčit se jim, děti s touto poruchou dávají přednost vlastní spokojenosti před spokojeností rodičů. I tato skutečnost bývá pro rodiče při výchově dětí velmi vyčerpávající a zatěžující.

Léčba Aspergerova syndromu

Jelikož se jedná o vývojovou poruchu, která postihuje mozek jedince, nelze její příznaky léčit. Důležitý je zde však přístup k jedinci, náležitá výchova a vzdělání, které mu umožní plnohodnotný život ve společnosti. Porucha nemusí být diagnostikována v dětství. Naopak se stává, že rodiče dětí dlouho neví, co přesně se v jejich dítěti odehrává a jaká je příčina jejich mnohdy nesrozumitelného chování. To může vést k vzájemnému nepochopení či obviňování. Včasná diagnóza je tedy tím správným klíčem k následné práci s jedincem.

Děti mohou docházet do speciálních škol, kde jsou obvykle vzděláváni společně s autistickými dětmi. Výuka je přizpůsobena jejich potřebám a je jim umožněn kontakt s ostatními děti, které mají podobné obtíže.

Je důležité, aby lidé s touto poruchou pochopili, že jim sice určité věci dělají potíže, ale i tak jsou schopni spokojeného života ve společnosti. Pokud jsou informováni o tom, že příčina jejich chování (které někdy okolí nemusí zcela chápat) tkví v určitém onemocnění, mohou snáze pochopit specifika svých projevů a následně zde není prostor na výčitky a pocity méněcennosti.

Autor: Michaela Holá