Freediving - potápění bez přístroje

Freediving je úžasný a přirozený sport provozovaný v nádherném prostředí a svým charakterem skvěle zapadá do zdravého způsobu života. Máte konečně příležitost cíleně a pravidelně dělat něco pro své fyzické a psychické zdraví, ať už jsou vaše cíle jen rekreační, anebo máte zavodní ambice.

Jeho nespornou výhodou je také minimální materiální vybavení a závislost na potápěčských centrech. To jsou také důvody, proč se freediving těší po celém světě stále větší oblibě.

Dá se v podstatě říct, že je to sport pro všechny. Vše záleží na tom, co od potápění na nádech čekáte a kolik mu chcete věnovat času. Vaše možnosti jsou otevřené …

Základní kategorie potápěčských disciplín

1. Bazénové disciplíny:

• „Statická apnoe (STA)“, při které je cílem vydržet co nejdéle na jeden nádech. Nejobvyklejší je poloha na hladině s obličejem ve vodě. Apneista se při ní vznáší na hladině, maximálně uvolněn fyzicky i psychicky. I v teplé vodě je nutné mít neoprén, protože se většinou provádí série apneí (zadržení dechu), a při absenci pohybu a sníženém metabolismu přichází rychle prochladnutí.

• „Dynamická apnoe (DYF)“ se dále dělí na kategorie s ploutvemi a bez ploutví. U těchto disciplín je cílem uplavat na jeden nádech co nejdelší vzdálenost. Bez ploutví je snažší doplavat dále v kratším bazénu, protože jednoduchý obrat a následný odraz od pevné stěny znamená určitou úsporu energie. S ploutvemi je manévr obratu namáhavější a působí spíše ztrátově.

Aby člověk byl schopen takovéto výkony podat, před každým ponorem je nutné projít zvláštní procedurou. Ta sestává především z uvolňovacích cviků a dechové přípravy, která má za následek snížení tepové frekvence, celkového metabolizmu a tím i spotřeby kyslíku. Člověk tak přirozeně připraví své tělo i mysl na překonání dlouhé doby bez dýchání.

2. Hloubkové disciplíny:

• hydrostatický tlak - v hloubce okolo 30 metrů jsou plíce průměrného člověka stlačeny na reziduální objem, což za normálních okolností znemožňuje dostat se hlouběji. Ovšem díky speciálním technikám uvolnění dýchacích svalů a vyrovnávání tlaku je možné tuto hranici několikanásobně překonat. Hydrostatický tlak navíc pomáhá dalšímu snižování tepové frekvence a dokonce ke stahování okysličené krve z periférií k životně důležitým orgánům. Stejně jako je tomu u vodních savců.

• Konstantní zátěž (CWT)“, při které apneista během pokusu využívá k ponoru i k výstupu pouze síly svých nohou opatřených ploutvemi. Dopomoc paží a lana též není přípustná. S výjimkou obratu v nejhlubší části ponoru, kde může závodník lano jednou rukou uchopit, uvolnit cedulku s označením hloubky, a odrazit se nazpět.

• „Variabilní váha (VWT)“ probíhá tak, že k sestupu do hloubky využívá apneista zařízení zvané „sled“, což je jakýsi zatížený výtah. Na tomto sledu je výhodnější býti v pozici hlavou vzhůru, což usnadňuje vyrovnávání tlaku a působí lépe i na psychiku. Po dosažení cílové hloubky se závodník dostává na hladinu vlastními silami libovolným způsobem. To znamená, že může jak ručkovat, tak používat ploutve. Trénink této disciplíny vzhledem k dosahování značných hloubek vyžaduje zajištění týmem technických potápěčů, a stává se tak finančně a technicky velmi náročným.

• No limits (NLT)“ jak napovídá název je disciplína bez omezení. V praxi se k sestupu používá opět sled, k výstupu tažný balón. I když je v této disciplíně dosahováno největších hloubek, nemají takové rekordy mezi samotnými volnými potápěči nejvyšší váhu. Trénink a pokusy o rekordy jsou ponejvíce otázkou peněz, skutečnou prověrku znamenají spíše pro podpůrné potápěče, kteří musejí podstupovat až několikadenní dekomprese.

Jen pozor, i bazénové potápění na nádech může být velice nebezpečné, pokud je prováděno bez dozoru partnera a bez potřebných znalostí.

Máte zkušenosti s tímto sportem? Do jaké hloubky jste se ponořili?

Autor: Lucie Regenermelová