Jak jsme se stravovali dříve a co jíme dnes
Strava našich předků byla vyvážená a pestrá. Přestože naše prapraprababičky nevěděly nic o vitamínech, bílkovinách či minerálech, stravovaly se zdravě. Složení jídla v dřívějších dobách bylo totiž logicky podmíněno tím, co si v daném podnebí a ročním období byli lidé schopni vypěstovat. Pokud se podíváme ještě dál do historie, tak lidé využívali také to, co jim příroda poskytovala – lovili zvěř a sbírali plody, semena, houby a rostliny.
Mezi nejvyhledávanější zdroje jídla v dávných dobách patřily oříšky, žaludy a bukvice. Zatímco oříšky lidé pojídali, z žaludů mleli mouku a z bukvic lisovali olej.
Po zimě přicházely vhod nejrůznější druhy planého ovoce. Přestože jsou planě rostoucí plody trpčí a kyselejší než vyšlechtěné druhy, obsahují mnohem více vitamínů.
Lidé v dobách minulých nezapomínali ani na lesní jahody, maliny, borůvky a další lesní plody, které jedli ve velkém, což v dnešní době zdaleka není hlavní zdroj naší stravy. Stejně jako pokrmy z bezinek, květů černého bezu, heřmánku, pampelišky apod.
Samozřejmě se i dříve jedlo maso, mléko a vypěstované plodiny, hlavně brambory. S rozvojem civilizace se postupně strava měnila. V dnešní době už zdaleka nejíme jen to, co je typické pro podnebí, ve kterém žijeme. Před jablky a dalšími plodinami typickými pro náš kraj, dáváme přednost ovoci exotickému, navíc často silně chemicky ošetřenému.
Pro doplnění vitamínů si raději koupíme v lékárnách různé multivitamínové tablety, a s vitamíny v nich obsaženými do sebe opět dostaneme i chemii v podobě konzervantů, barviv a podobně.
Největší negativa současné stravy
- hodně tuků a cukrů
- hodně masa
- hodně soli a koření
- málo ovoce a zeleniny
- velké množství nejrůznějších fast foodů s nezdravým jídlem
- málo času na vaření doma
- málo času na jídlo
- naše strava přináší do organismu hodně odpadu
Nechci tu v žádném případě moralizovat, abychom se vrátili ke stravě bohaté na kořínky, bobule a lesní plody. Jen bychom si možná měli uvědomit, co a za jakou cenu dostáváme, a co je pro nás, Středoevropany, nejlepší. Trocha ohlédnutí do historie není jistě na škodu.
Autor: Jitka Suchánková
