Využití volného času
Způsob nakládání s volným časem je značně individuální. Jinak s ním nakládají teenageři, jinak ti, kteří studují při zaměstnání, a jinak lidé, kteří si užívají starobního důchodu. Jiný pohled na věc budou mít také osoby tělesně postižené či lidé vážně nemocní, jejichž čas se musí podřizovat jejich zdravotnímu stavu.
Mladí lidé a volný čas
Spousta mladých lidí svůj volný čas tráví doma. Dříve to bývalo hlavně u televize a DVD, dnes jednoznačně převažuje počítač. Nezřídka je to také kombinace obojího, kdy dotyčný adolescent u zapnuté televize ještě chatuje na internetu a hraje počítačové hry. Při tom všem ještě většinou zvládne napsat domácí úkol.
Ani jedna z činností pak nemůže být zodpovědně konána správně se stoprocentní účinností. O významu odpočinku by se dalo dlouho diskutovat, protože jednak se nelze kvalitně soustředit na několik věcí naráz, ale tyto záležitosti pak navíc zabírají spoustu energie, takže výsledný efekt, kdy by si měl dotyčný adolescent odpočinout, není zdaleka tak jednoznačný.
Důchodový věk - aktivita i nicnedělání
Lidé v důchodovém věku mají větší prostor pro volný čas i jeho trávení, ale v mnoha případech tento volný čas opět ubíjí pouze před televizní obrazovkou sledováním čehokoliv. K tomu se druží sledování sousedů a dalších „zajímavostí“ – z okna za záclonou.
Samozřejmě, není to pravidlo. Spousta důchodců ještě chodí do práce, jiní starší lidé jsou také velmi aktivní. Pracují na svých zahrádkách, podnikají různé výlety, hlídají vnoučata, chodí za kulturou.
Velký žrout času - televize
Zatím největší skupina obyvatel je v produktivním věku. Tato skupina má nejméně volného času. Chodí do zaměstnání, které dnes málokdy trvá přesně osm hodin, většinou mnohem déle. Po práci musí stíhat rodinu a domácnost. Na kolonku „volný čas“ toho už opravdu moc nezbývá.
Přesto si myslím, že s naším volným časem se dá efektivně hospodařit. Opravdu ho nemáme? Nebo s ním jen neuváženě plýtváme?
Ruku na srdce – přijdeme domů a zapínáme televizi, proč ale? Je to jeden z největších žroutů volného času. Nechceme se koukat na nic konkrétního, máme ji původně puštěnou jen jako zvukovou kulisu, ale ejhle! Najednou se přistihneme, jak hltáme televizní pořad, který tam zrovna běží. Je úplně jedno, který to je. A hned máme o nějakou tu hodinku volného času méně.
Bohužel po vypnutí tohoto zrádného přístroje většinou necítíme ani uspokojení – nebylo to přece naším cílem, nechtěli jsme se koukat na ten pořad, jehož hodnota notabene nebyla vůbec vysoká. Navíc jsme znechuceni z toho, že už je tolik hodin a my máme před sebou stále stejné množství práce.
Zkusme si představit, co bychom dělali, kdybychom se nenechali nechtěně zlákat k posezení u televizní obrazovky. Mohli jsme si přečíst dvě kapitoly z knihy, o které tvrdíme, že je úžasná, ale je škoda, že na ni nemáme čas. Mohli jsme se naučit nová slovíčka a fráze cizího jazyka, abychom se pak na příští hodině necítili trapně a nepřipraveně, a neospravedlňovali to tím, že jsme vůbec neměli čas. Mohli jsme odepsat na e-mail od přítelkyně, mohli jsme si udělat pořádek v knihovně, který si už slibujeme dlouho, mohli jsme udělat cokoliv podnětného nebo pro nás významného či příjemného.
Mohli jsme si povídat se svými dětmi a dokázat jim tak, že jsou pro nás důležité. Mohli jsme jim pomoct s úkoly do školy, nebo je jenom prostě vyslechnout. Mohli jsme zavolat mamince nebo jít s kamarádkou na kávu. Mohli jsme udělat cokoliv, co by udělalo radost nám i jiným a o co by naši blízcí stáli.
Autor: Jitka Suchánková
