Kdy a proč zmizela homosexualita ze seznamu nemocí?
Definici homosexuality jistě není třeba dlouze popisovat, tentokrát se chceme spíše zamyslet nad tím, proč a jak dlouho ji lidé považovali za nemoc a odchylku od normy. Zhruba od poloviny 19. století do třetí čtvrtiny 20. století byla homosexualita považována a i odborně klasifikována jako duševní porucha.
Teprve na začátku roku 1973 se však nejvýznamnější psychiatrické organizace v Americe, postupně i v Asii a Evropě, rozhodli své stanovisko přehodnotit, a to na základě změny společenské situace i vědeckých výzkumů. Svůj velký podíl na tom měl americký psychiatr Robert Spitzer, který právě v roce 1973 vyloučil homosexualitu z příručky zabývající se diagnostikou a statistikami duševních nemocí.
Homosexualita jako nemoc - domněnky a hypotézy o předurčení k homosexualitě
Jakmile byla prokázána samotná existence homosexuality, začalo se bádat, co je její příčinou. Různily se názory předpokládající genetické vlivy, rodinné prostředí, tělesný vývoj i metody výchovy. V současnosti se někteří liberálové kloní spíše k názoru, že homosexualita je ovlivněna především geneticky, tudíž tu není možnost osobní volby a vlastního rozhodnutí v té věci. Konzervativci naopak propagují teorii, že tato náklonost ke stejnému pohlaví vzniká až v průběhu života, v důsledku nejrůznějších vnějších vlivů. V současnosti probíhá dokonce výzkum, který má ukázat faktory směřující k možnosti předpokladu a předpovědi vzniku homosexuality.
Rovnoprávnost homosexuálů ve společnosti a vyškrtnutí ze seznamu nemocí
O všeobecné uznání práv homosexuálů se začalo usilovat již ve druhé polovině 19. století, první organizace na ochranu těchto práv byla založena v Německu. Výraznější emancipace homosexuálů byla zaznamenána až po druhé světové válce a vyjmutí homosexuality z mezinárodního seznamu nemocí Světovou zdravotnickou organizací (WHO) se událo 17. května 1992.
Homosexualita ve starověku
Ve starověku byla homosexualita běžnou libůstkou vlivných a movitých mužů, kteří si vydržovali mužské mladíky jako společníky a prostituty. V antickém Řecku byla rovnoprávnost homosexuálů s heterosexuály na vysoké úrovni, bylo normální záležitostí, že starší bohatí muži udržovali poměr s mladíky pocházejících z dobrých a urozených rodin.
Homosexualita v době křesťanství a za nacismu
Křesťanství přibilo pojem homosexuality na pranýř a rovnoprávností v Evropě byl konec. Byla považována za hřích, který nebylo možno trestat jinak než smrtí, a to na základě rozhodnutí církevních i světských soudů. Homosexuálové byli viněni z mnoha neštěstí i přírodních katastrof, dalo by se to přirovnat k inkviziční honbě na čarodějnice. Teprve Velká francouzská revoluce znamenala opět určitý obrat a v druhé polovině 19. století začala být homosexualita v lékařských kruzích vnímána jako porucha zdraví či nemoc získaná bez vlastní viny, nebyla již vnímána jako zvrácenost. V nacistickém Německu byli homosexuálové opět velmi pronásledováni a zavíráni do vězení i koncentračních táborů.
Emancipace homosexuálů od sedmdesátých let po současnost
Od policejní razie proti homosexuálům dne 28. června 1969 v newyorském podniku Stonewall Inn, která vzbudila velkou nelibost a řadu protestů, došlo postupně k založení prvních organizací na podporu práv sexuálních menšin v Americe i jinde. Americká komunita dosáhla vyškrtnutí homosexuality ze seznamu duševních poruch u Americké psychiatrické společnosti v roce 1973, za nemoc jako takovou se přestala považovat o dvacet let později, po vyjmutí ze seznamu mezinárodní klasifikace nemocí WHO - 1. ledna 1993.
Zdroj: Forum24.cz, Wikipedie, Lidovky.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
