Znakový jazyk aneb jak proniknout do světa neslyšících?
Na člověka se sluchovým postižením můžeme narazit nečekaně a zcela náhodně, ale i tam, kam chodíme denně a kde se běžně setkáváme se slyšícími lidmi. Můžeme je potkat v práci, v knihovně, v obchodním centru, ve škole apod. Jak však s takovým člověkem zahájit komunikaci? Jak se prostě a jednoduše “dát do řeči“ s neslyšícím?
Jejich svět je obestřen tajemstvím a pro nás jednou velkou neznámou nesoucí název “znakový jazyk“. A co vlastně komunikace ve znakovém jazyce obnáší? Je těžké se ho naučit? Jak moc se liší od běžného jazyka a proč se už nepoužívá termín znaková řeč?
Znakování - přirozená “řeč“ neslyšících?
Znakový jazyk je přirozeným, plnohodnotným a rovnocenným jazykem neslyšících, tedy jazykem, který má svou strukturu, gramatiku, historii a znakovou zásobu. Termín znaková řeč se považuje za zastaralý a nepřesný, proto byl nahrazen termínem znakový jazyk, přesto je onen původní termín stále ve větším povědomí veřejnosti. Je nutné si uvědomit, že náš běžný český jazyk je pro neslyšící cizím jazykem, vnímají ho tedy stejně, jako my vnímáme jiné cizí jazyky – angličtinu, francouzštinu apod. I my se musíme tyto jazyky dobře naučit, než jim porozumíme. Rozdíly mezi naší běžnou češtinou a znakovým jazykem neslyšících jsou patrné nejen v samotném projevu, ale zcela znatelně i ve vnitřní struktuře obou jazyků.
Jak a co všechno můžeme vyjádřit pomocí znakového jazyka?
Znakový jazyk je vnímaný zrakem, zatímco mluvené slovo vnímáme přirozeně sluchem. K projevu znakového jazyka je navíc zapotřebí i dalších částí těla, nejen obličeje a úst, jako je tomu při běžné mluvě. Při znakování používáme nejen obličej, ale i ruce, paže, ramena, dá se říct, že vlastně celou horní polovinu těla. Co se týče obličeje, nedílnou a velmi významnou součástí znakového projevu je výrazná mimika, která mimo jiné vyjadřuje i hlasitost a intonaci. Je tak velkou zajímavostí, že díky mimice a rychlosti znakování může neslyšící velmi dobře a bez větších problémů vyjádřit emoce.
Trocha historie znakového jazyka - vznik prstové abecedy
Nejstarší zmínka o sluchovém postižení pochází z r. 400 před naším letopočtem, kdy Aristoteles prohlásil, že osoba hluchá je nevzdělavatelná. Až dlouho poté následoval vznik prstové abecedy, která však neměla sloužit neslyšícím, ale jako dorozumívací prostředek mnichům, kteří složili slib mlčení. Za prvního učitele neslyšících lze pokládat Španěla Pedra de León (1508-1584), jenž vyučoval 12 neslyšících žáků v klášteře San Salvador de Ona a využíval zde svých zkušeností se znakovou řečí mezi mnichy. K jeho žákům patřily i dvě šlechtické neslyšící děti. Jeho metodami se potvrdilo, že neslyšící dokáží navzdory všem předsudkům číst, psát, myslet i mluvit. K výuce pak používal prstovou abecedu, znaky a psaní.
Kurzy znakového jazyka v České republice
Je neslyšící vaším blízkým a vaše komunikace s ním vázne? Chcete se posunout o krok dál a naučit se znakovou řeč? U nás je v současnosti určitě dostatečné množství nejrůznějších vzdělávacích kurzů, které tuto službu poskytují. Jde o nabídku řady organizací, které se na tyto kurzy zaměřují. Stejně jako při výuce jakéhokoli jiného cizího jazyka, i tady platí, že nejvíc vás naučí rodilý mluvčí – tedy v tomto případě sám neslyšící. A stejně, jako se cizímu jazyku nejlépe naučíte v dané cizí zemi, i stykem s neslyšícími a nutností stále používat znakování se mu naučíme nejlépe.
Zdroj: Ruce.cz, Wikipedia.org, Svitavsky.denik.cz (rozhovor s tlumočnicí znakového jazyka Petrou Dvořákovou)
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
