Nepodceňujme deprese u dětí

Dítě se postupně vyvíjí po všech stránkách, tedy i emocionálně. Protože své emoce a momentální pocity nedokáže samo zcela přesně popsat a specifikovat, bývá určení a odhalení deprese obtížnější. O to víc však musí být všímavější okolí dítěte, zvláště jsou-li v rodině genetické předpoklady ke vzniku depresí, či má-li dítě za sebou traumatickou zkušenost.

Důvody a příznaky depresivního chování u dětí

Je-li dítě častěji smutné, apatické, bez nálady, bez zájmu o dříve oblíbené hry nebo činnosti, nevyhledává kamarády, špatně spí, odmítá jídlo, je nesoustředěné, vyjadřuje beznaděj nebo dokonce otevřeně vede řeči na téma sebevražda, může jít o projev dětské deprese. Sklony k depresím jsou dědičné a za určité procento těchto případů mohou geny, často však může dětská deprese vznikat vlivem traumatizujících zážitků a také díky velmi nepříznivého domácího prostředí, ve kterém dítě žije a vyrůstá.

Prevence dětských depresí a jejich léčba

Základem léčby, ale i prevence, je vytvoření harmonického domácího prostředí, místa, kde dítě tráví nejvíc času, kde se má cítit bezpečně a být obklopeno lidmi, u kterých cítí oporu a porozumění. Je nutné s dítětem mluvit o jeho problémech a snažit se najít jejich řešení. Riziko vzniku dětské deprese se zvyšuje v období puberty, dítě se pere s příchodem vlastního dospívání, může mít problémy ve škole, s první láskou a stát se obětí šikany.

V tomto období je nutné neztratit komunikaci s dítětem a jeho důvěru. Nebát se hovořit s ním i o choulostivých tématech (například drogy). Jsou-li původem deprese např. vysoce traumatizující zkušenosti, příznaky deprese se zhoršují a stanou se závažnými, přistupuje se k léčebným metodám psychoterapie a využití antidepresiv. Zvýšené riziko výskytu depresí se objevuje také u dětí s epilepsií, střídají-li se u dítěte příznaky deprese a euforie, hovoří se také o tzv. bipolární poruše.

Hrozící deprese? Zahrnujme své děti láskou!

Je spousta věcí, které může rodič dospívajícího dítěte ovlivnit jen málo, ačkoliv se s tím jen těžko smiřuje. Dospívající dítě chce mít svůj vlastní svět, který si úzkostlivě brání. Přesto bychom měli zůstat pro své děti vždy otevření, být připraveni jim pomoci, případně si s nimi třeba jen popovídat. Přesvědčit je, aby nevnímali komunikaci s námi (dospělými) jen jako přehled zákazů a příkazů. Pocit bezpečí, rodinného zázemí, schopnost spontánního obejmutí a projevu lásky, to všechno je i pro děti v dospívajícím věku důležité, i když si o to sami neřeknou. Pokud jim však jako rodiče tohle vždy dokážeme dát, vzít je pod ochranná křídla a být tu pro ně, když to potřebují, pak jsme udělali maximum.

Foto: Sxc.hu

Autor: Veronika Tůmová