Co se děje v těle při horečce a proč není vždy vhodné ji potlačovat?
Teplota našeho těla se běžně drží zhruba pod 37°C. Pokud dojde k jejímu zvýšení, naznačuje to obvykle přítomnost cizorodých bakterií či virů v těle, které se jich snaží zbavit. Proto tělo spustí obrannou reakci - zvýšení tělesné teploty.
Zvýšení teploty doprovází řada nepříjemných příznaků, jako je bolest hlavy, bolest a ochablost svalů a kloubů, únava až pocit vyčerpanosti. Chybou pak je, když už při sebemenším pocitu nachlazení saháme po lécích ke srážení teploty. Stejně jako další lidské fyziologické reakce má i horečka totiž svůj význam.
Horečka - proces, kterým se tělo brání infekci
Spuštěním horečky imunitní systém reaguje na přítomnost cizích mikroorganismů, které musí oslabit a zničit. Vyšší teploty pak mikroorganismům brání v rozmnožování. Dochází k jejich oslabování, větší zranitelnosti a úbytku. Většina bakterií a virů nepřežije teploty pohybující se kolem 37,5°C. Když však toto nepomáhá a bakterie či viry jsou odolnější, tělo teplotu zvyšuje, a to i za předpokladu, že velmi vysoké horečky už pak jemu samotnému mohou i uškodit. Při horečce se zrychluje metabolismus včetně detoxikační činnosti jater a zrychlují se aktivity buněk imunitního systému. K tomuto dochází už při zvýšení teploty na cca 38°C.
Zvýšená teplota není nepřítel
Potlačování i pouze lehce zvýšené teploty je rutinní praxí, nad kterou lidé často příliš nepřemýšlejí. Ve chvíli, kdy se prostě jen necítí dobře, sáhnou automaticky po léku. Přesto právě tito lidé pak mohou pociťovat opakované příznaky nemoci třeba i celý podzim. Potkáte je a stěžují si na začínající nachlazení, potkáte je za měsíc a stěžují si, že se toho pořád nemůžou zbavit. U člověka, který však prodělá virózu nebo chřipku přirozeně, bez opakovaného a ustavičného srážení sebemenší teploty, dojde podle odborníků daleko rychleji k uzdravení.
Jak překonat angínu bez antibiotik?
Zánětlivá reakce jako obranná odpověď imunitního systému
Horečka je tedy základním mechanismem obrany těla proti infekcím. Znalost mechanismu vzniku horečky a pochopení jejího významu tak určitě přispěje k vašemu přehodnocení, kdy a jak je skutečně na místě sáhnout po léku k jejímu snižování. Mozek díky změnám v krvi zjistí přítomnost zánětu, který je sám o sobě bojem imunitního systému s mikroby v těle. Bez zánětlivé reakce by tedy neexistovaly příznaky infekční nemoci a ani obrana proti ní. Například sama angína a její projevy jsou dokladem o přítomnosti zánětu. Za přirozených okolností však termoregulační centrum sníží tělesnou teplotu až ve chvíli, když je infekce zvládnuta a tyto látky se netvoří, tedy neproudí krví do mozku.
Horečka z pohledu medicíny
Horečka v prvé řadě rozhodně pomáhá a léčí, ale může nastat situace, kdy je pro tělo už naopak škodlivá a je třeba ji srazit. Na jednoznačném stanovisku kdy a jak horečku srážet, do jaké míry by měli lékaři dovolit zvýšení tělesné teploty a jaká teplota je ještě zcela bezpečná, se však odborníci ještě zdaleka neshodují. Někteří odborníci doporučují nechat imunitní systém jednat a postarat se bez zásahu medicíny až do 39°C, tedy nechat infekci až do této hranice přirozeně proběhnout. Jiní zase radí snižovat její příznaky antipyretiky. Jisté však je, že teplotu je třeba snižovat, pokud přesáhne 40°C a hrozí stav hyperpyrexie. Právě proto jsou k dispozici volně prodejné léky k jejímu srážení. Také díky antibiotikům a antivirotikům už nejsou velmi vysoké teploty jako průvodce nemocí až tak běžné jako v minulosti.
Rýmovník - nový trend, nebo účinná prevence?
Autor: Veronika Tůmová