Sexuální poruchy a deviace

K nejčastějším sexuálním dysfunkcím patří poruchy erekce a potíže s dosažením orgasmu. Problém může vyřešit odborník – sexuolog a terapie se může účastnit jednotlivec i pár.

Odchylky v oblasti sexuální orientace, transsexualismus, sadismus apod., jsou považovány za druhy deviací, k jejichž vzniku mohlo dojít pravděpodobně v období puberty.

Příčiny vzniku sexuálních deviací

Na vzniku těchto onemocnění má z části podíl genetika a z části psychosociální faktory.

Jako psychosociální faktory jsou uváděny některá riziková období v životě člověka, nejčastěji období puberty, kdy dochází k dokončení sexuálního vývoje a dospívání v této oblasti. Zážitky, zacházení a další vlivy vnějšího prostředí a společnosti mohou významně zformovat sexuální vývoj a chování člověka, v tomto citlivém, komplikovaném a emotivním období jeho života.

Druhy deviací

• Deviace sexuální identity – transsexualismus
• Deviace sexuální orientace – homosexualita, pedofilie, aj.
• Deviace sexuálního chování – exhibicionismus, masochismus, sadismus aj.
• Kombinované deviace – sadomasochismus, homosexuální pedofilie aj.

Poruchy sexuální preference

Jako porucha sexuální preference se označuje dlouhodobé abnormální sexuální zaměření, kdy člověk vyhledává neobvyklé situace, aktivity i předměty, k vlastnímu uspokojení. K těmto poruchám patří:

• fetišismus - objektem zájmu bývá nejčastěji spodní prádlo, osobní předměty a symboly
• voyeurismus - touha skrytě pozorovat cizí lidi při sexu, ale i docela běžných, obyčejných aktivitách
• exhibicionismus - touha odhalovat svůj genitál před cizími lidmi opačného pohlaví

U výše jmenovaných deviací postižený člověk nevyhledává verbální, fyzický ani sexuální kontakt s objektem svého zájmu.

Avšak v dalších případech, jako u sadismu či pedofilního sadismu dochází k uspokojení pouze vyvrcholením agrese a násilí spáchaném na své oběti, tudíž jde o poruchy značně nebezpečnější.

Léčba sexuálních poruch

Léčba pacientů se sexuální deviací spočívá obvykle v psychoterapii. Postižený člověk se musí naučit se svou úchylkou žít tak, aby nikoho dalšího neohrožoval ani neobtěžoval. K uspokojení tak dochází obvykle jen díky fantazii nebo neškodným projevům v soukromí.

V těžších případech, kdy pacient nedokáže svou poruchu potlačit, dochází ke spolupráci policie a psychiatrů, v nejtěžších případech je možné provést chirurgickou kastraci, avšak pouze se souhlasem pacienta. Používají se také léky obsahující antiandrogeny a gestageny, vyvolávající útlum sexuálního pudu.

Autor: Veronika Tůmová